Autismus není jednotné postižení, jedná se o širší skupinu pervazivních(všepronikajících) vývojových poruch, někdy se hovoří o autistickém spektru nebo autistické škále.
- Autismus je jednou z nejzávažnější poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Autismus doprovází specifické vzorce chování. Autismus popsali téměř současně Leo Kannera Hans Asperger ve 40. letech 20. století.
- Richman (2006) popisuje autismus jako pervazivní poruchu, kterou trpí deset až patnáct dětí z tisíce. První symptomy se obvykle objeví již v raném věku, ale zřetelnějšími se stanou v době, kdy u dítěte dojde k výrazné poruše ve vývoji komunikačního jazyka.
- Pervazivní vývojová porucha tedy znamená, že je zasaženo něco hluboko v člověku, něco, co zasahuje celou osobnost. Důsledkem autistického postižení je, že dítě zcela nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Dostává se do role cizince, který nerozumí okolí. Kvalitativní postižení se projevuje především ve třech oblastech (komunikace, sociální interakce, představivost). Nedostatky v těchto třech oblastech patří k základním definujícím prvkům. Problémy jsou dále doprovázeny specifickými vzorci chování, omezeným okruhem zájmů a bizarními rituály.
- Dříve se soudilo, že autismus je spojen s nedostatečnou emocionální vybaveností matky a že je důsledkem příliš racionální, citově chladné výchovy zejména matek intelektuálek. Až v šedesátých letech se začaly rozšiřovat informace o organické povaze tohoto onemocnění a v léčbě autismu se začal klást větší důraz na výchovu a vzdělávání než na psychoterapii. Gilllber a Peeters(2003) uvádějí, že autismus je porucha, jejíž příčinu se prozatím nepodařilo odhalit. Předpokládá se, že určitou roli zde hrají genetické faktory, různá infekční onemocnění a chemické procesy v mozku. Moderní teorie tvrdí, že autismus vzniká až při kombinaci několika těchto faktorů.
Čeho si rodiče mohou všimnout již v raném věku
- Nereaguje na své jméno.
- Neříká, co chce.
- Opožděný vývoj jazyka.
- Nereaguje na pokyny.
- Někdy působí dojmem, že je neslyšící.
- Zdá se, že slyší, ale nikoli ostatní osoby.
- Neukazuje a nemává na rozloučenou.
- Říkal/a několik slov, ale nyní přestal/a.
- Chybí sociální úsměv.
- Raději si hraje o samotě.
- Dává přednost sebeobsluze.
- Je velmi samostatný.
- Některé věci dělá velmi „brzy“.
- Špatný oční kontakt.
- Působí, že žije ve vlastním světě.
- Nezajímá se o ostatní děti.
- Ostatní lidi dokáže ignorovat.
- Záchvaty vzteku.
- Hyperaktivita / neschopnost spolupracovat / negativismus.
- Neví, jak si hrát s hračkami.
- Zabývá se určitými věcmi stále dokolečka.
- Chodí po špičkách.
- Neobvyklá fixace na určité hračky (neustále s sebou nosí nějaký předmět).
- Řadí věci do řad.
- Reaguje přehnaně na určité materiály či zvuky.
- Zvláštní pohyby.